peněženky

Inspirována u Cingrlat pustila jsem se do upravené verze peněženky. Šila jsem ji sama pro sebe a konstatovala na ní několik chyb, kterých se příště vyvaruji (hrne se mi kapsa na bankovky, do klopy kapsičky jsem nedala výztuhu a další mouchy..) ale i tak se mi moc líbí :-)




A protože jsem při šití nahlížela do Mariny na postup šití pěněženky, rozhodla jsem se ušít ještě jednu, a to dle návodu. Vznikla peněženka delší s kapsičkami na karty, která ladí k Cestující kabelce.





Ušito dle Bellet design pro časopis Marina

cestující z Mariny 6/2011

Než jsem odešla do porodnice střihla jsem si na cestující, a protože jsem se nemohla rozhodnout z jaké látky, střihla jsem zrovna na tři - žádný troškař... Po návratu jsem po chvilinkách šila a po šesti nedělích jsem konečně dokončila všechny tři. Sériová výroba mě nebaví.. vůbec to neutíkalo. Ale jsou hotové a já už konečně zase můžu šít jiné projekty.

Střih: Bellet design pro časopis Marina

Zásobník na plínky

Ještě než se Mareček narodil, ušila jsem zásobník na plínky. Inspirovala jsem se na webu a vršek jsem okoukala v zářijové Marině.

Šikmý proužek, který lemuje "vchod" je kupovaný a to modré, co dole vykukuje je dno. Plínky jsou příliš těžké (přitom je dno vyztužené penefolem).

A ještě krátká historka.. Původně jsem chtěla zásobník pověsit na konzoli. Manžel se mě ptal, jestli to unese. S očima v sloup jsem odpověděla, že jsme je přece převrtávali a jsou na silnějších hmoždinkách. Takže jsem zásobník pověsila a začala ho plnit plínkami. Když už jsem ho měla téměř plný, konzole mi spadla na hlavu :-D

Takže teď je zásobník pověšen na polici, kde jsou hmoždinky rovnou tři a nikdy ho neplním víc, jak do poloviny :-))

pátek, 4.11.2011

Včera byl příšerný den. Mareček byl špatně naložen a celý den doslova prořval bez zjevné příčiny. Nebýt dvou hodin, kdy ho táta vyvezl ven a já mohla usednout k šití, bych se asi zbláznila.

Odměnou za to mi bylo dnešní ráno. Po probuzení si chvilku broukal a byl hodný, tak jsem si šla chystat snídani. Když jsem se vrátila a promluvila na něj, usmál se. Nejprve jsem si jako pár posledních dnů říkala, jestli je to ono, ale když se po chvíli usmál znovu, zářila jsem radostí a včerejší den byl zapomenut.

A takhle tu teď chrupe :-)

polštáře

Polštářů jsem vyrobila spousty, ale bohužel jsem je dříve nefotila.

Tyto jsem šila kamarádovi k vánocům. Inspirací mi byly polštáře na pohovce v seriálu How I met your mother.



Polštáře s předložkou před postel si u mě objednala šéfová k vánocům pro svoji dceru.



Vánoční set do našeho obýváku a mé první aplikace.



Malování mě drželo hodně dlouho dobu a jak tak na to koukám, říkám si, že se mi po tom stýská a možná bych si měla zase barvy vytáhnout.
Tuto sadu jsem šila bráchovi do pokoje, na fotce jsou pomačkané a už nějaký ten pátek užívané.



Ovečkové polštáře pro děti 1



Ovečkové polštáře pro děti 2

deky

První deka, kterou jsem šila v roce 2005 rodičům k vánocům. Trvala mi tři měsíce, protože jsem tenkrát s šitím začínala.



Další deku jsem šila v roce 2006 kamarádce jako svatební dar. Fotka je špatná, ale lepší bohužel nemám.



Z toho roku pochazí i kostlivec, který skončil topem. Jeden blog mi uprostřed ujel a celou deku zkrabatil a já jsem se nikdy nedostala k tomu, abych ho rozpárala, zpět sešila a deku zkompletovala. Uvidím, jestli se k ní ještě někdy vrátím, přeci jen už je to pár let :-)



V roce 2008 jsem ušila deku do obývacího pokoje, tato deka mi natolik přirostla k srdci, že ji tahám všude s sebou.



V roce 2010 jsem šila deku na přání kolegyně z práce. Byla dárkem k osmnáctým narozeninám její dceři.



V únoru jsem se na Marině zapojila do projektu Půlhodinová deka a vznikl tak dárek pro mého muže k narozeninám.



Předposledním výtvorem z této oblasti je deka, kterou jsem šila pro kamarády jako svatební dar letos v létě. Díky znalostem, které jsem získala díky Bellet se deka šila parádně a moc mě bavila.



A na závěr deka pro našeho Marečka.

středa, 2.11.11

Mareček je na světě už pátý týden. Každý mi říká, ať si ho užívám, že to všechno strašně rychle uteče. A je to fakt, dny utíkají a on je každým dnem větší a mění se. Netrvalo to ani měsíc a už vyřazujeme první oblečení, které je mu malé. Tajně si přeji, aby se čas na chvíli zastavil.

Včera se na mě poprvé díval, ne jen tak nahodile, kdy mu ke mě zabloudily oči a dnes začal ručičkou rozhoupávat hračky, co mu jsou v dosahu.

Mámování je to nejkásnější povolání :-)