je mi do breku

ze sebe

z tebe

z něho

ze všech okolo mě

je mi do breku

ale držím slzy

vůlí

silou

prsty

vším čím to jde

je mi do breku

a tajně si přeji

samotu

pochopení

klid

ale s lidmi to nejde

je mi do breku, do breku, breku

...

Nejgeniálnějším tahem ďábla bylo přesvědčit svět, že neexistuje.

při zápisu do knihy příchodů na mě vypadl tento text...

Kolouch, kohout s mouchou mnohou s hloupou chloubou houpou nohou, plavou dlouhou strouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou.